RICHTER, Karl, JUDr. Advokát

* 21. 11. 1844 Jihlava,
14. 7. 1928 Moravská Ostrava (okr. Ostrava-město).

Syn vrchního zem. soudního rady Carla Friedricha R. a jeho ženy Mathildy, roz. Fürer v. Heimendorf und Wolken-dorf. Základní vzdělání získal patrně ve svém rodišti, střední školu absolvoval v Opavě a poté práva na univerzitě ve Vídni (8. 3. 1869 promován doktorem práv).

Po promoci nastoupil jako advokátní koncipient v kanceláři opavského starosty dr. Heina. 1873 se přestěhoval do Moravské Ostravy a založil vlastní advokátní kancelář; během své dlouholeté praxe zastupoval zájmy hr. Wilczka, Vítkovického horního a hutního těžířstva, bratří Gutmannú a také bankovního domu S. M. Rothschilda.

Poč. 70.let zřejmě uzavřel svůj první sňatek s Marií Heroldovou (t 13. 7. 1892), poté druhý sňatek 1893 s Hedvikou Dirbelovou, (t 4. 6. 1913), třetí patrné t.r. s Žofií Schindlerovou; děti Raul * 1882, Gustav * 1885, Kurt * 1887, Elisabeth * 1897.

Záhy po svém příchodu do Moravské Ostravy se zapojil do polit. života; 1879 byl zvolen členem obecního výboru a od 1882 až do rozpuštění něm. zastupitelstva 1918 byl městským radním. Aktivně pracoval jako člen něm. pokrokové strany, spolu s jinými významnými něm. politiky regionu se po převratu 1918 připojil jako člen delegace něm. stran východomoray. slez. průmyslové oblasti k úsilí o vytvoření samostatného neutrálního státu s něm. většinou, zahrnujícího území Opavska, Ostravska, Těšínská a Bialé (Polsko). Byl rovněž spoluautorem memoranda adresovaného v této věci vítězným dohodovým mocnostem (Memoir on tne Future Political Organisation of the Manufacturing District of Eastern Mora-via and Silesia. Moravská Ostrava -Těšín 1919 ). Až do převratového období byl považován za vůdce a mluvčího moravskoostravské něm. menšiny (tuto neoficiální funkci předal 1918 spolu s vedením advokátní kanceláře JUDr. Ludwigu Brixelovi).

Stal se také vedoucí osobností v nejrůznějších sdruženích, spolcích a institucích, např. v místní školní radě, kostelním konkurenčním výboru, ředitelství spořitelny, spolku Německý dům (byl jeho předsedou a hlavním iniciátorem stavby této budovy jako střediska něm. kult. a spol. života v Moravské Ostravě), spolku Flamme (patřil k prvním průkopníkům pohřbu žehem na Ostravsku), turistického spolku Beskidenverein (zakladatelem, propagátorem turismu a zimních sportů). Angažoval se také v oblasti zdravotnictví a soč. péče, založil spolek na potíráni tuberkulózy a zasadil se o vybudování dětské ozdravovny v Petřvaldu.

Patrné nejvýrazněji se však zapsal do dějin hasičstva a požární ochrany ve Slezsku a na Ostravsku; již 1866 se stal členem sboru dobrovolných hasičů v Opavě, 1873 jeho velitelem. Po přestěhování vstoupil do hasičského sboru v Moravské Ostravě, nejprve jako řadový člen, záhy se stal jeho velitelem a tuto funkci vykonával až do 1902, kdy byl zvolen do čestné funkce předsedy sboru. Jeho přičiněním byl 1869 založen Svaz moravsko – slezských dobrovolných hasičů (předsedou 1874 – patrně až do 1928). Za svou dlouholetou záslužnou činnost v hasičském sboru, spolcích a veřejných institucích byl mnohokrát vyznamenán – 1902 při příležitosti svého odchodu z funkce velitele sboru dobrovolných hasičů v Moravské Ostravě, 1903 udělení zl. medaile za 30 let služby v něm. sboru dobrovolných hasičů v Moravské Ostravě, 1906 udělení čestné medaile za 25 let záslužné Činnosti na poli hasičské a záchranářské práce, jmenován ryt. řádu Františka Josefa (datum nezjištěno), 1913 udělení čestné medaile za 40 let služby u hr. Wilcžka, 1924 vyznamenání za 50 let služby u sboru dobrovolných hasičů v Moravské Ostravě, 1896 jmenován čestným členem něm. sboru dobrovolných hasičů v Opavě, ke svým sedmdesátinám (1914) pak čestným občanem mést Moravské Ostravy a Přívozu.